„Včera som dostal k  dispozícii dokument, audiozáznam, ktorý potvrdzuje nekalé financovanie strany Smer,“ vyhlásil dnes na pôde parlamentu Daniel Lipšic.

Pamätáte sa na kauzu telefonického rozhovoru Harabina s Bakim Sadikim?

Pamätáte sa, že ktoré dve ministerstvá okupovali „KDHáci – ŠtBáci!!! (vlci v barančom rúchu) za vlád Mikuláša Dzurindu?

Dve rôzne kauzy, ale scenár je identický. Ja len, aby ste vedeli odkiaľ fúka vietor!

*************

„Všichni se ptají, kde mohl Daniel Lipšic (KDH) onen přepis vytáhnout? Jak k němu přišel? Tak jsem se ponořil do stranických struktur KDH, a došel jsem k šokujícím zprávám a informacím.

Nejen, že 1. Dzurindova vláda po listopadu 1998, kdy nastoupila do osmiletého vládnoucího období nominovala do funkcí rozvětek, Slovenské informační služby (dále jen SIS, obdoba české BIS) a dalších mocenskostátních struktur příslušníky z řad aparátu KDH, což odporuje jisté apolitickosti s poukazem na nezávislost politiky od tajných služeb, ale povolala do působení v tajných službách řadu bývalých příslušníků Štátne bespečnosti (dále jen ŠTB, obdoba české STB). Pod tíhou odhalených skutečností nám vychází na světlo pravá, drsná tvář strany, která se zaštiťuje pokorou, zkromností a náboženskou láskou k bližnímu svému. Také nám pod tíhou následujících skutečností začne být jasné, odkud zřejmě Daniel Lipšic (KDH) vyhrabal onen přepis telefonního rozhovoru Štefana Harabina.

Bylo poměrně obtížné vybrat jen ty skutečně nejdůležitější tak, aby se výčet jmen nestal nudným, neboť by se zvětšoval jen objem informací, nikoli jejich kvalita. Délka seznamu je tímto dost na hraně a jakékoli prodlužování by nemělo smysl.

Začněme rovnou od shora. Do funkce šéfa SIS 1. Dzurindovou vládou byl jmenovaný Vladimír Mitro (KDH), který hodnost generála obdržel díky návrhu Moravčíkovy vlády z 29.11.1994, kdy byli spolu s ním povýšení i Ladislav Pittner (KDH) a Jaroslav Ivor. Vladimír Mitro pracoval v letech 1987-90 jako konzultant kanceláře ministra vnitra Slovenské socialistické republiky Lazara. Také byl spolu s Ladislavem Fedorem zaměstnaný známým velkopodnikatelem a miliardářem Jozefem Majským, Mitro totiž pracoval s Majského advokáty Ladislavem Kurucem a Milanem Ružbárskym konkr. v bratislavské Rajské ul. č. 10, kde tato budova patří firmě LaMi-REAL.

Majský nějakého Vlada, pravděpodobně Mitra, vzpomínal ve zveřejněném telefonickém rozhovoru s Vladimírem Frunim (šéf Horizontu – nebankové subjekty), kde na Fruniho otázku: „A Vlado sa ako na to pozerá?“ odpovídá: „Mimoriadne opatrne, povedal, že ako aby som vytiahol všetky karty telefónové, ako to nesmie byť, že vlastne sme sa raz v živote videli, že chcel len dobre investovať, nič viac…“

Těsně před parlamentními volbami r. 2002 se v televizní diskuzní relaci vyjádřil na jeho adresu exministr vnitra Vladimír Palko (také KDH), kde narážel na zveřejněný telefonický hovor (zřejmě tento s V. Frunim), kde se V. Mitro domlouval s jedním s podvodníků, kteří vedli tehdy již zkrachovalé pyramidové nebankové instituce. V. Mitro si měl s defraudantem vyřizovat obavy z osudu jeho investicí. To souhlasí, a V. Palko (KDH) to jistě věděl.

Další zajímavá osoba byl Juraj Kohutiar (KDH), který používal krycí jméno Ábel. 1. dzurindovou vládou byl výjmenovaný za šéfa rozvětky SIS. Předtím působil jako šéf zahraničního odboru KDH, a ještě předtím v ČSFR jako vysoký funkcionář federální bezpečnostní informační služby (dále jen FBIS) pod vedením Vladimíra Palka (KDH), absolvoval stáž v USA.

Dále si povšimněme Jána Mojžiša (KDH), který používal krycí jméno Molček. 1. dzurindovou vládou byl jmenovaný na funkci ředitele analytického odboru SIS, dříve působil jako mladý pracovník KDH.

Dále stojí za zmínku Štefan Straka, který používal krycí jméno Sova. 1. Dzurindovou vládou byl jmenovaný do funkce náměstka v SIS, dále řídil sekci vnitřního zpravodajství (funkci vykonával také v 1993-5), když byl ve složce, za kterou zodpovídal, veden operativní spis na rozpracování vydavatele deníku Slovenská republika Salus a některých novinářů píšících v tomto deníku. Zde je třeba dodat, že v této době působil jako člen orgánů a spolumajitel společnosti Euroservis, a.s. spolu s Ukrajinským příslušníkem Vladimírem Gacurem, dál CEI Servis, a.s. a DESAS spol. s.r.o.

Potom nesmíme zapomenout na Petera Stuhla, který byl v r. 1995 propuštěný za hrubé porušení služební disciplíny, když jako inspektor ztratil na kontrolním suběktě přísně tajné materiály. Potom pracoval jako městský kontrolór u bratislavského primátora Petera Kresánka (Dzurindova SDK, nyní SDKÚ-DS). Tento člověk je velice zajímavý, neboť asistoval u zajímavých akciček např. rekonstrukce kotelny, nebo převod nemovitostí firmy Modus Vivendi z bratislavského majetku na Štefánikové ul. a Sládkovičové ul. č. 4 za výrazně podhodnocené ceny.

Abychom si v tom utvořili pořádek, zopakujme si tedy nejdůležitější jména příslušníků aparátu KDH, kteří byli zvoleni do rozvětek, tajných a informačních služeb a dalších státnomocenských struktur:

Ladislav Pittner, Vladimír Palko, Vladimír Mitro (šéf SIS), František Zemko (šéf úřadu na ochranu ústavních činitelů), Jozef Šátek (zástupce generálního ředitele ministra vnitra), Ján Mojžiš (ředitel analytického odboru SIS), již zmiňovaný Juraj Kohutiar (šéf rozvětky SIS), Ján Mičko (šéf odboru sledování operativní techniky) atd. atd. Neuvěřitelné, že? Všechno KDH, z nihž nemalé množství působilo v ŠTB.

Další ŠTBáci

Pojďme ještě dále. Ladislav Fedor, který používal krycí jméno Santó, byl 1. dzurindovou vládou zvolený do funkce zástupce ředitele vnitřního zpravodajství. Tento dříve působil ve vnitřních strukturách ŠTB. V letech 1993-5 pracoval jako vedoucí odboru speciálních operací, kde dokonce rozpracoval aktivity známého podnikatele Jozefa Majského, u kterého paradoxně potom spolu s Vladimírem Mitrem pracoval (viz výše).

Dále při našem pátrání narážíme na Ladislava E. též nominovaného do Dzurindovy SIS, který Pracoval v ŠTB na tzv. americkém problému.

Dále Jaroslav Junek, používal krycí jméno Košický, předtím pracoval v armádě jako „politruk“, potom jako učitel na vojenské policejní akademii, po jejím zrušení jako občanský zaměstnanec armádního výtvarného studia. Začátkem 90. let obžalovaný ze znásilnění jeho tehdy už bývalé manželky.

Další ředitel odboru sledování operativní techniky SIS byl 1. Dzurindovou vládou jmenovaný Ján Mičko (KDH) alias Minárik, dlouholetý příslušník ŠTB. Z jeho působení zde můžeme vyvzdvyhnout skutečnost, že byl disciplinárně řešený ve strukturách ŠTB za ztrátu amerického diplomata při jeho sledování v pivovaru Stará Sladovňa v Bratislavě. Od r. 1996 vykonával pořádkovou službu na mítinzích KDH.

Dále jmenujme např. Miroslava K., 1. Dzurindovou vládou dosazeného do postu šéfa útvaru sledování, a v neposlední řadě Karol N. a Michal L., kteří byli spolu s Jurajem Kohutiarem (KDH, viz výše), jmenováni do rozhodujících funkcí v rozvětce.

Už se blížíme k závěru výčtu the best of STB and KDH, ale ještě nesmíme opomenout Ľuboše Koželu, který pracoval v ŠTB, a kterého zde Vladimír Mitro při jeho prvním působení v SIS od března 1993 zaměstnal. Ľ. Kožela působil i pod I. Lexou a pak zase pod V. Mitrem jako šéf odposlechů. Byl přistižen r. 2002 jinou složkou SIS na neohlášené služební návštěvě v Moskvě a dodnes se neví, co tam dělal. Propuštěn byl až po provalené kauze s odposlechy r. 2003. Zajímavé je, že tzv. černou skřínku/odposlechové zařízení dodala na Slovensko izraelská firma Verint, které výhradním zástupcem v SR je firma Sigin.

Další postavička je Koželův zástupce a po jeho odchodu šéf útvaru odposlechů Ľuboš Lietava. Ten pracoval v SIS už za Ivana Lexy a Vladimír Mitro ho po svém 2. působení od r. 1998 zde ponechal zejm. asi proto, že práve Ľ. Lietava to byl, kdo vynesl známou nahrávku Lexy s Hudekem, ve které Lexa vulgárními výrazy vyzýval Hudeka, aby odvolal nepohodlné vyšetřovatele únosu Michala Kováče juniora. Ľuboš Lietava často létal do Tel Avivu.

A konečně jako poslední byli 1. Dzurindovou vládou jmenováni další velmi zajímaví lidé, např. bývalý příslušník FBIS Gabriel Bošňanský alias Buček, Peter Petregáč alias Forgáč atd.

Pikantní a zároveň komické bylo, jak r. 1999 Dzurinda navrhl na státní vyznamenání Emila Nátera, o kterém bylo již tehdy známo, že pracoval před r. 1990 na odboru vyšetřování ŠTB v Bratislavě. Sledoval a vyšetřoval dizidenty, mj. paní Ponickou, Kusého a i Čarnogurského. Tyto skutečnosti Dzurinda označil za „irelevantní“.

Přesto je dobré, že se toto stalo, protože KDH ukazují jejich pravou tvář. Nevědomky dokazují, kde všude a na jakých úrovních složek rozvětek, tajných a informačních služeb měli nastrčené jejich stranické příslušníky. A díky tomu jsme mohli nahlédnout pod povrch, kdy po tzv. Mečiarizmu nastoupil další, daleko obludnější systém, v kterém byla politika úzce provázaná s tajnými a informačními službami zejm. pak u KDH.“