Pritom scenár je a materiálu je požehnane…

Dámy a Páni, naozaj sa musím priznať, že článok uverejnený na stránkach denníka Pravda pod názvom ŠtB pripravila film o porážke nežnej revolúcie mi takpovediac vyrazil dych. Ani nie tak obsahom, ale dátumom zverejnenia. 17. november bude prakticky až o dva mesiace a oni už „dnes“ fabulujú o nejakej porážke revolúcie. A ten príznačný názov pre to nedokončené dielo, že vraj Fakty?

Dajme si teda trocha faktov. Na jednej osobe sa Vám pokúsim priblížiť 17. November 1989.

Na osobe Václava Havla.

„Zlatý internet, kdy může svobodný člověk psát a šířit pravdu a nemusí se doprošovat poseroutků a zbabělců, zda mu kritický článek vydají, či nikoli.“

Jiří Wolf (jemu ešte dáme nižšie slovo), ale pre istotu som aj tak zálohoval 😛

„Základnou mystifikáciou je tvrdenie, že 17. novembra 1989 prišlo v Česko-Slovensku k spontánnej revolúcii obyvateľstva proti vláde Komunistickej strany. Tento politický prevrat bol však pripravovaný približne od júna 1988, pričom situácie k nemu boli vypracovávané už od previerok v KSČS v rokoch 1969 až 1970 a najmä od založenia Charty 77. Takýto záver vyplýva z nasledujúcich faktov:

1. K prevratom prišlo vo všetkých komunistických štátoch Európy synchronizovane v priebehu 7-mich mesiacov. Z hľadiska sociologického a psychologického je vylúčené, aby tieto prevraty boli uskutočnené spontánne neorganizovaným obyvateľstvom proti temer neobmedzenej moci komunistických vlád týchto krajín, zabezpečovaných vojensky a bezpečnostne druhou najväčšou veľmocou na svete – Sovietskym zväzom.

2. Výsledkom všetkých týchto prevratov je ponechanie moci v rukách komunistických strán – viac či menej skrytým spôsobom (premenovanie strán, taktické úpravy programov a p.).

3. Disidentské hnutia vo všetkých týchto štátoch, kde ich členovia prevzali úlohu dekorácie v podiele na moci, boli založené a riadené komunistami, ktorí v minulosti odišli z radov svojich strán, boli formálne prenasledovaní alebo krátko väznení, čo bolo vlastne takticky zamerané na ich osobnú popularizáciu, vykonávanú prevažne západnými rozhlasovými stanicami a tlačou.

4. Politickým ťažiskom účelu týchto prevratov je realizácia novej koncepcie usporiadania mocenských pomerov v Európe, ktorých začiatkom je zjednotenie Európy a východiskovým bodom zjednocovanie Nemecka. Politické prevraty v komunistických štátoch Európy boli smerované na podporu zjednotenia Nemecka a boli s týmto zjednotením synchronizované.

5. Forma a priebeh politických prevratov v Európe boli pravdepodobne predmetom dohody Reagan-Gorbačov, uskutočnenej v júni 1987 pri Reaganovej návšteve v Moskve. Od toho času sa výrazne prejavovali organizácie príprav na prevraty vo všetkých európskych komunistických štátoch (formovanie disidentských skupín v Bulharsku, Rumunsku, v Maďarsku, propagandistická príprava zo Západu, zintenzívnenie protestných akcií proti vládam atď.).

6. Zreteľnou súčasťou dohôd bolo ustanovenie o využití komunistických oligarchií pre udržanie poriadku a zachovania vplyvu medzinárodného komunistického hnutia v mocenských štruktúrach po prevratoch. Za týmto účelom vznikla kooperácia medzi KGB a CIA, ktorých spoločné komisie prevraty riadili a schvaľovali personálne zostavy nových vlád.

7. Vyhlásenie všetkých poprevratových vlád o národnom porozumení nebolo aktom humanity, ale politickým prevratom vyvolanou potrebou rehabilitácie komunistov pre ich účasť na moci. Bolo diktované dohodami ZSSR-USA (KGB-CIA). Pre tento účel bola už 12 rokov predtým politicky iniciovaná koncepcia ľudských práv a presadený jej význam, o ktorý sa potom dohody veľmocí spoľahlivo opierali. Účasť disidentov v tzv. hnutí za ľudské práva potom ospravedlňovala ich zmierlivosť voči komunistom a kooperáciu na moci, ktorá je v skutočnosti neporovnateľne väčšia, než je viditeľne zrejmé.

8. Politický prevrat v Česko-Slovensku ani politika vlády Václava Havla nie sú v žiadnom prípade autonómnou záležitosťou Česko-Slovenska, ale súčasťou kontinentálnej politiky Sovietskeho zväzu a Spojených štátov pre Európu. Každý iný predpoklad pre analýzu a výklad tejto politiky bol neúspešný.“

Miroslav Dolejší: ANALÝZA 17. LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ V ROCE 1989

„Na Internetu se taky vedly sahodlouhe diskuse o tom, zda Vaclav Havel byl a nebo nebyl clenem KSC. Americky preklad knihy Zdenka Mlynare „Mraz prichazi z Kremlu“ ve svem rejstriku osobnosti jednoznacne tvrdi, ze slavny humanista BYL clenem komunisticke strany. V ceskych verzich teto knihy se jisteze zadna takova informace …nevyskytuje. Za zajimavy pokladam fakt, ze informace o Havlove clenstvi v KSC byla poprve uverejnena v roce 1978, tedy v dobe, kdy nikdo nemohl predpokladat, ze z Havla nekdy bude president a navic emigrantem Mlynarem, ktery (ac sam byvaly komunista) rozhodne nemohl mit zajem Havla nijak spinit, prave naopak. Informace z knihy byly zurive popirany (pan Skvorecky), ci dokonce jinymi bylo tvrzeno, ze zadna takova kniha neexistuje. Existuje – a je k volnemu dostani ve vetsine americkych a kanadskych universitnich knihoven – tam jsem si ji pujcil ja. Podivejte se, co jsem, tam nasel – kliknete sem:“

http://www.humintel.com/havel1.htm

Zdeněk Mlynář: Mráz přichází z Kremlu

„I když byli významní členové zednářských lóží, o tom věděli nacisté a samozřejmě i Hitler, protože byl ortodoxní Žid, dosazen Amerikou a financován, nesmělo se těmto dvěma Havlům ublížit. Byli pod ochranou samotného Hitlera. Toto je důkaz, co je sionistický nacionalismus, který obsahuje kapitalismus, nacismus, fašismus, globalismus, který Vy teď připravujete.“

Zdeněk Spálovský: Otevřený dopis Václavu HAVLOVI

„Václav Havel nabyl po své sametové revoluci v restituci rozsáhlý majetek. Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila Benešovy dekrety (…) Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na počátku 20.století. Současné bohatství, resp. zrestituované majetky jsou dílem strýce Václava Havla Miloše Havla, filmového podnikatele. Významnou měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav Havel, majitel stavební firmy a stavitel Lucerny.“

Richard Král: Tajemné Havlovy restituce

„V bytech šlechty Charty se jídlo nakupovalo výhradně v Tuzexu! Každý svátek v těchto rodinách, narozeniny a jiné slavnosti, to vše se odbývalo v neuvěřitelných žranicích a chlastu! Přístup k penězům z venku měl ale jen někdo. To si tahle parta hyen dobře hlídala a nikoho dalšího mezi sebe nebrala. Havel a jeho parta, tyto hyeny dál prosila Západ, že peněz je málo, a o další a další peníze na advokáty žádala – povětšinou jsme měli ex offo – na balíčky atd. pro nás politické vězně. Jako prasata žila tahle parta, šlechta Charty 77 z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! To se nikdy neodpouští! Patolízalové dostávali peníze ze západu na chlast a děvky! Jednalo se převážně o peníze, které měli končit v rodinách politických vězňů, aby nedocházelo k rozpadům manželství z finančních důvodů.

Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla koryta. Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic! Byla tu vážná obava, že by tito militantní antikomunisté požadovali legálního zrušení KSČ a to podle dokumentu OSN z roku 1948, že by požadovali potrestání zločinců, odebrání jejich nakradených majetků, zákaz práce komunistů v justici, policii, atd. A pan V. Havel se přece na své tajné návštěvě v Moskvě – ještě před 17. listopadem 1989 – dohodl s tamní mocí, že k něčemu takovému nedojde. Proto si Moskva zvolila opilce Havla za nového prezidenta, člověka, který je ochoten ke „kompromisům“, tedy zrady na vlastním národu, slabocha a megalomana, schopného podvádět, lhát a zapírat.“

Jiří Wolf: Opilec Václav Havel

„JUDr. Vostřejšová: Ale stručně prosím.

Petr  Cibulka: Ano  bude to  stručné. Vašku  jsi prase,  jsi prase jsi hovado! – To je všechno.“

Petr Cibulka: „Neposkvrněné početí“ absurdity Havla a Cibulkův císařský řez

„Říkává se obyčejně o vládách: „že se nic nenaučili a nic nezapomněli“: národům se ale musí radit, aby hleděli mnoho se naučit a na nic nezapomenout!“

Karel Havlíček Borovský

Skoro som zabudol; na záver výrok samotného Václava Havla:

„A domnívá-li se někdo, že ďábla komunismu je třeba vymítit a že to nelze jinak, než pod Reaganovým vedením, mým dnešním úkolem není mu vysvětlovat, že si nevidí na špičku svého demokratického nosu.“

(júl 1986!)