Tak by sa dal v skratke zhrnúť obsah tohto článku. Ten je viac menej poskladaný z niekoľkých citácií, ktoré sa mi podarilo v rýchlosti nájsť na stránkach našich  mienkotvorných denníkov a jednej pri ktorej sa aj tak trochu hanbím, že som ju donedávna nečítal aj keď som si knihu z ktorej pochádza prečítal už veľmi dávno, žiaľ nie jej doslov. V tom sú možno predsudky, ale ja sa polepším.

V poslednom čase sa akoby roztrhlo vrece s článkami, kde sa politici a niektorí ekonómovia predbiehajú v tom ako je jediným možným riešením súčasnej dlhovej krízy v eurozóne iba viac „Bruselu“:

„Ak sa eurozóna nepohne k väčšej ekonomickej, fiškálnej a politickej integrácii (na ceste zhodnej s krátkodobým obnovením rastu, konkurencieschopnosti a dlhovej udržateľnosti, ktoré sú potrebné na vyriešenie neudržateľného dlhu a zníženie chronických fiškálnych a zahraničných deficitov), recesívna devalvácia iste povedie k neusporiadanému rozpadu.“

Sme

„Spoločné dlhopisy eurozóny a zavedenie fiškálnej únie bude zrejme jediný spôsob, ako vyviesť eurozónu zo súčasnej krízy. Európska centrálna banka (ECB) krízu sama vyriešiť nemôže, aj keď by mohla robiť viac. Napísal to komentátor ekonomického denníka Financial Times Wolfgang Münchau.“

Pravda

„Toto napätie môže zvýšiť riziká budúcich finančných kríz a sťažiť efektívny krízový manažment. Potrebujeme ambiciózne kroky smerom ku fiškálnej únii. Potrebujeme sa dostať ďalej a vytvoriť fiškálnu úniu … potrebujeme viac Európy.“

Pravda

„Chceme zachovať euro so všetkými ďalšími štátmi, ktoré ho majú. To ale vyžaduje zásadné zmeny našej politiky a viac Európy,“ povedala kancelárka. „Budeme musieť postúpiť právomoci Bruselu, napríklad právo zasiahnuť, ak sa členské krajiny nesprávajú podľa paktu stability a rastu.

Musíme obrodiť menovú a hospodársku úniu vytvorenú zakladateľmi eura. Musíme ju ešte zdokonaliť, premeniť ju vo fiškálnu úniu a potom v politickú úniu. To je lekcia z krízy, bude to stáť veľa úsilia,“ uviedla Merkelová.“

Pravda

Nasleduje proroctvo, ktoré sa naplnilo (text je z roku 2000 a dnes je viac než aktuálny):

„Rozhodující věcí je spíše následující: euro umožní nové úvěry, ale neukázní státy. Umožní zadlužení států dosáhnout takových výšek, že narazí na své přirozené hranice, zrovna tak jako na své přirozené hranice narazilo národní zadlužení. Nejpozději v okamžiku, až nový centrální stát nebude moci získat žádné další úvěry, dojde k návratu k inflační politice 70. let. Žádná ujišťování státem placených zastánců evropské měnové unie na tom nemohou nic změnit. Euro povede k inflaci. Nahrazuje pouze národní kartely těch, kteří těží z inflace, kartelem evropským a ztěžuje tak občanům možnost chránit se před zásahy tohoto velkého státu. I kdybychom vytvořili evropskou ústavu, kde by byly předepsány hranice pro zadlužení států, a zavázali ECB k určité politice, nemůžeme tomuto vývoji předejít. Takové psané podmínky jsou bezmocné, pokud je nesdílí veřejné mínění a v tomto okamžiku situace vypadá tak, že veřejné mínění inflaci a státní zadlužení toleruje. Němci strpěli, že některá ustanovení Maastrichtské smlouvy, která účastníci měnové unie stanovili na základě objektivních kritérií, byla hrubě porušována. Totéž můžeme očekávat i v budoucnu, pokud nedojde k žádnému zásadnímu obratu veřejného mínění. A jak by k takovému obratu mělo dojít, když všechny vzdělávací instituce od základní školy až po univerzity jsou v rukou státu, když veškeré rozhlasové a televizní vysílání vyžaduje státní licenci a když státní soudy vycházejí z toho, že svoboda smýšlení již není nespornou zásadou?

ECB a euro nepřinesou pouze inflaci, ale podpoří také centralizaci politických institucí. Lze předpokládat, že národní státy se nejprve dostanou do finanční a později i politické závislosti na novém centrálním státu. Jak budou členské státy Evropské unie ztrácet úvěrovou důvěryhodnost, budou dostávat i méně úvěrů na svůj vlastní účet. Namísto toho bude muset za úvěry ručit Evropská komise, která díky svým stanovám zůstala doposud prakticky nezadlužená. Je možné, že se Komise omezí na roli ručitele. Je ale také představitelné, že si bude sama brát úvěry, aby takto získané peníze sama použila v členských státech. V každém případě budou předlužené národní státy finančně a politicky závislé na novém centrálním státu. Ke stejnému vývoji došlo v mnoha zemích v rámci jednotlivých národních států.“

Peníze v rukou státu – Murray N. Rothbard; DOSLOV (Guido Hulsmann): KRÁSNÝ NOVÝ SVĚT PAPÍROVÝCH PENĚZ; strana 122

„Německo bude stále více pod křídly bruselského molocha, který zastíní všechny dosavadní despocie našeho kontinentu. Bruselský stát se nebude zdráhat vzít dříve či později do svých rukou rozdělování úvěrů, za které bude sám ručit, aby se tak v očích všech evropských občanů stal nepostradatelným. To je v povaze věci. Moc politiků pramení z vážnosti, které požívají u občanů. Proč by měli ti, co tahají za provázky v Bruselu, pracovat a přenechat národním politikům, aby sklízeli úspěch? Dříve či později budou instituce národního státu blahobytu (především sociální pojištění) „harmonizovány“, tedy převedeny pod dohled bruselských organizací.

Ve svém důsledku přinesou ECB a euro dva druhy snah, na jedné straně vznik a rozvoj centrálního evropského státu blahobytu, a na druhé hromadění dluhů ve jménu tohoto nového centrálního státu. Oba jevy povedou dříve či později ke kolapsu – buď dojde ke zhroucení v důsledku hyperinflace nebo ke zhroucení všemocného centrálního státu pod tíhou jeho vlastní neefektivnosti. Pokud nedojde k zásadnímu obratu, nechystá pro nás budoucnost nic dobrého: buď opakování roku 1923 (v Německu), nebo nový Sovětský svaz.“

strana 123

Bonus z roku 1989:

Záverom:

„Normální lidé žijí většinu života ve velmi optimistickém vidění světa. Vědci důsledky tohoto vidění nazývají „konfirmační zkreslení“. Znamená to, že „lidé mají sklon ignorovat informace, které se neshodují s jejich viděním světa.“ (biolog R. John, Reflex 14/2011). Tady je vysvětlení děsivého nezájmu veřejnosti o rozkrádání peněz v uplynulých dvaceti letech. To, že procitají občané až dnes, má svůj důvod v tom, že lidé jsou ochotni vnímat pravdu až v afektu. Pravda se rodí až z hněvu.“

Tomio Okamura

„Viem, že tam ste. Teraz vás už cítim. Viem, že sa bojíte… bojíte sa nás. Bojíte sa zmeny. Nepoznám budúcnosť. Neprišiel som vám sem povedať ako to skončí. Prišiel som sem povedať vám ako to začne. Zložím tento telefón a potom ukážem ľuďom čo nechcete aby videli. Ukážem im svet bez vás. Svet bez pravidiel a kontrol, bez hraníc či obmedzení. Svet kde je možné všetko. Čo bude potom nechám na vás.“