Alebo ako Ludwig von Mises zlyhal.

Nič tak nezamotalo hlavu rôznym ekonómom ako peniaze. O to smutnejší je fakt, že zlyhal aj taký velikán ekonomickej teórie ako spomínaný Ludwig von Mises. Vo svojom najznámejšom diele s názvom Ľudské jednanie na jednej strane píše o duševných veličinách a duševnom zisku a na strane druhej o ekonomickej kalkulácii, ktorá je možná iba v kalkulácii v peňažných cenách.

„Rozdíl mezi hodnotou zaplacené ceny (utrpěnými náklady) a hodnotou dosaženého cíle se nazývá ziskem či čistým výnosem. Zisk v tomto primárním smyslu je čistě subjektivní, znamená zvýšení štěstí jednajícího člověka, psychický jev, který nelze ani měřit, ani vážit. Existuje více a méně při odstraňování pociťované nespokojenosti, avšak o kolik více jedno uspokojení převyšuje uspokojení jiné, lze pouze pociťovat, nelze to nijak objektivně stanovit. Hodnotový soud neměří, uspořádává na škále, stanovuje pořadí. Je vyjádřením pořadí preference a následnosti, ale nikoli vyjádřením míry a váhy. Lze na něj aplikovat pouze ordinální, nikoli kardinální čísla. Mluvit o nějaké kalkulaci hodnot nemá smysl. Kalkulace je možná pouze s kardinálními čísly. Rozdíl mezi hodnocením dvou stavů věcí je zcela psychický a osobní. Nelze jej nijak projektovat do vnějšího světa. Může jej vnímat pouze jednotlivec. Nelze jej sdělit jinému člověku. Je intenzivní veličinou.“

strana 87

„Neexistuje žádná jiná metoda ekonomické kalkulace než metoda založená na cenách vyjádřených v penězích, jak je určuje trh.“

strana 144

„Stejně jako neexistuje žádné kritérium a žádná míra sexuální lásky, přátelství a porozumění, estetického požitku, neexistuje ani míra hodnoty komodit. Jestliže člověk smění dvě libry másla za košili, jediné, co můžeme ohledně této transakce říct, je, že tento člověk – v momentě obchodu a za podmínek, které mu tento okamžik nabízí – dává přednost jedné košili před dvěma librami másla. Je zřejmé, že každý úkon, v němž je něčemu dána přednost před něčím jiným, je charakterizován určitou duševní intenzitou citů, které to vyvolává. Existuje odstupňování intenzity touhy dosáhnout nějakého konkrétního cíle a tato intenzita určuje duševní zisk, jaký úspěšné jednání přinese jednajícímu jedinci. Ale duševní veličiny mohou být pouze pociťovány. Jsou naprosto osobní a neexistuje žádný sémantický prostředek pro vyjádření jejich intenzity, ani pro předání informace o nich jiným lidem.
(…)
V tržní společnosti existují ceny v penězích. Ekonomická kalkulace je kalkulací v peněžních cenách.“

strana 185

Mises „nedopatrením zabudol“ uviesť, že uvedené duševné zisky a veličiny sa týkajú tak spotrebiteľov ako aj producentov a bankárov, tak ekonomicky kalkulovať môžu v podstate iba posledné dve menované skupiny.

Ja ako spotrebiteľ si kupujem televízny príjmač. Ako aj Mises v citovanej časti píše ide o „Rozdíl mezi hodnotou zaplacené ceny (utrpěnými náklady) a hodnotou dosaženého cíle…“ kde nik nedokáže zmerať moju radosť, šťastie, dobrý pocit prípadne naplnenie z kúpy príjmača.

Výrobca tohto televízneho príjmača na jednej strane uhradil náklady na výrobu TV príjmača v peniazoch, tak odomňa na strane druhej inkasoval zrovna tak peniaze. Rozdiel medzi dvoma cenami, teda cenou za náklady na výrobu a predajnou cenou je výrobcovým ziskom. Jeho zisk je možné merať a to práve v peniazoch.

K tejto časti ešte dodám, že Mises sa mýli aj v kardinálnych číslach nakoľko sú to práve peniaze kde ich je možné použiť. Kardinálne čísla je možné použiť aj pre skupinu bankárov a to pri určovaní zisku v peniazoch pri ich úžere pardon úrokoch.

Jednoduchý príklad s pekárom, 10 spotrebiteľmi a 10 rožkami.

Výroba jedného rožka so všetkými nákladmi stojí povedzme 4 centy. Pekár ich predáva po 6 centoch. Zisk na jednom má teda 2 centy. Pri 10 rožkoch, ktoré po jednom kuse postupne predá 10 spotrebiteľom má 20 centov pričom každý spotrebiteľ je o 2 centy ľahší. Spotrebiteľa hreje na srdci duševný zisk. Pekára ako výrobcu hreje zisk duševný ako aj ten peňažný.

Ak teda chcete vedieť o peniazoch a čo s ľuďmi stvárajú, tak dávam do pozornosti esej od Georga Simmela.