Proč je napadena Libye?
EU se potýká s ohromnými finančními problémy, a jedna evropská země po druhé upadává do bankrotu. Zóna eura je opravdu zdecimovaná a má ohromné problémy.
USA všechny své zdroje utratily před 12 léty a vnitřní i zahraniční dluhy představují 14,1 bilionů dolarů. EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kaddafí požaduje zaplacení dluhů, nebo chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi. Z tohoto důvodu je Libye napadena.
A zdalipak má libijský občan důvody, aby se bouřil proti režimu Muamara Kaddafiho? Myslím, že ne. Jestliže se podíváme na životní úroveň Libijského národa a výhody, které jim zabezpečuje stát, pak se mají velmi dobře; si jako malí bozi.
Libie má 6,5 mil.obyvatel a má 14 mil. registrovaných automobilů. Když někdo chce studovat v kterémkoliv státě na světě požádá si stát a ten mu zajistí byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční stipendium 2300 dolarů.
V Libyi se neplatí voda, elektřina, plyn, daně, uvěry jsou bezúročné. Když do pěti let nemůžeš uvěr splatit, odepíše ho stát, nebo ho splácí za vás.
Každý plnoletý občan Libye když dosáhne 18 let dostane klíče od bytu. Když si chcete koupit auto složíte 20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát. V Libyi koupíte za 10 dolarů 85 litrů benzínu nebo nafty. V Libyi jsou potraviny velmi levné, 10 kg chleba stojí 0,15 dolaru.
Libyjci nepracují fyzicky, vše dělají cizinci. Žil jsem 10 let v Libyi v různých městech a nikdy jsem neviděl, ani jednoho žebráka. Libyjci nejdou pracovat do tzv. „bílého světa“, neboť to nemají zapotřebí. V Libyi není nikdo ožebračen, není mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr, není to tak jako v tzv. demokratických zemích, které se vrhly na Libyi.
Otevřeně, je mi líto libyjského národa, neboť se má přetvořit na nájemní pracovní sílu, pracovat za 100 dolarů a ztratit všechny dosavadní výhody. O pohodlném životě, jakým žili doposud, se jim bude jenom zdát.
Vyznání plukovníka Kaddáfího (necenzurováno západními masmédii)
Po 40 let, či to bylo déle, nevzpomínám si, jsem dělal vše, co jsem mohl, abych dal lidem domy, nemocnice, školy, a když byli hladoví, dal jsem jim jídlo. Dokonce jsem Benghází přeměnil z pouště na zemědělskou půdu, přestál jsem útoky kovboje Reagana, když zabil moji adoptovanou osiřelou dceru, pokoušel se zabít mne, a místo toho zabil nebohé nevinné dítě. Pak jsem pomohl svým bratrům a sestrám z Afriky penězi na Africkou unii… (čítajte ďalej)
Irák – válka kvůli ropě
LONDÝN – Šéfové britské vlády jednali už pět měsíců před agresí proti Iráku v březnu 2003 s britskými ropnými společnostmi o plánech na využití irácké ropy, napsal včera britský list The Independent.
A zdůraznil přitom, že tehdejší vláda premiéra Tonyho Blaira jakékoli spojování nepřípustné invaze s ropnými zásobami Iráku odmítala. Byla to jen další ze lží, zrovna jako ta, že se v Iráku nacházejí zbraně hromadného ničení a je tedy třeba na něj ve jménu demokracie, svobody a humanity zaútočit. List se v tomto případě odvolává na asi 1000 vládních dokumentů, které získal aktivista a publicista Greg Muttitt za pomoci zákona o svobodě informací. Podle nich se vládní šéfové sešli v říjnu a listopadu 2002 nejméně pětkrát se zástupci velkých společností jako BP a Royal Dutch Shell.